I Want 2

5. května 2012 v 17:00 | Lily<3 |  I want
Druhý díl I Want v celém článku :)


Týden uběhl jako voda a teď sedím v letadle směřujícím do Londýna. Uši jsem si zacpala sluchátky a snažila se vnímat jen hudbu. Letadla mi tak trochu nahánějí strach.
Po šestihodinovém letu jsem konečně mohla stoupnout na pevnou zem. Vzala jsem si taxík a dojela do hotelu, kde jsem ubytovaná. No páni. Jediné slovo toto popisovalo 'Luxus'. Tak to je dobrý jméno toho hotelu je 'Luxus'. Se svými dvěmi kufry jsem šla k recepci. V emailu bylo napsáno že na pokojích budeme po dvou, doufám že to bude milý člověk. Hrozně 'milá' recepční mi řekla kde najdu svůj pokoj. Fůů cože! desáté poschodí? kolik jich tu maj? Vzala jsem si od ní kartu a zamířila k výtahu. Rozhodně se nebudu tahat s dvěma težkýma kuframa do desátého poschodí po schodech. To by neudělal ani blázen. Bylo tam asi 40 tlačítek z nihž 10 zvonky, kdyby se něco porouchalo. Měla jsem v tom trochu guláš, ale naštěstí desítka je přehledné číslo.
V patře byly jen dva pokoje už chápu na co potřebují třicet pater. Kartou jsem otevřela dveře od apartmánu, kde budu bydlet. Rozhlídla jsem se a první co spatřila byl obrovský obyvák spojený s malou kuchyňkou a dvoje dveře. U gauče byly už něčí kufry, takže tajemný spoluobyvatel už tu je. Z jedněch dveří najednou vykoukla nějaká dívka a postupně vyšla celá.
"Ahoj, ty musíš být Emily. Já jsem Lottie. Doufám že spolu budeme dobře vycházet. Už tu byl nějaký chlápek a říkal, že to ty si vymyslela choreografii na kterou budeme tančit a s tebou že prej budu bydlet. Taky říkal že si z Česka a možná mi nebudeš moc rozumět. Jinak já taky nejsem z Anglie, ale jsem z Irska. Jéj promiň doufám že si mi teď rozuměla." teda ta tou pusou, ale mele. Pomyslela jsem si počas jejího proslovu. A tu poslední větu vyslovovala pomalu skoro písmeno po písmeně až mě to rozesmálo.
"Ahoj Elizabeth, jak ti můžu říkat ve zkratce, Elisabeth je takový..."
"Já vim takový formální a dlouhý, všichni mi normálně říkaj Lis." vycenila na mě záživé zuby v úsměvu.
"Okej Lis. Vůbec na mě nemusíš mluvit jako na dvouletý dítě, všechno jsem ti rozuměla můj táta byl Angličan."
"Byl? No to je teď vlastně jedno, tvůj pokoj je tenhle, protože já jsem se do tohohle" ukázala na dveře z kterých vyšla "prostě zamilovala."
"Klidně ti ho nechám" uchichtla jsem se jak to mám ve zvyku "a teď si půjdu vybalit věci a upravit se. Nešla by jsi pak se mnou prozkoumat Londýn?"
"Jo, už jsem tu byla, ale s radostí ti udělám průvodce."
"Díky."
Vzala jsem své kufry a dotlačila je do toho pokoje. Wáu byla tam velká postel, skříň a takový ten nehorázně chlupatý koberec. Všechno sladěné do světlé kávy. Byly tam ještě jedny dveře a ty vedli do koupelny, jak jsem si domyslela. Vyndala jsem z kufrů všechno mé oblečení a nějak ho naskládala do skříně. Venku jsem si nechala světle růžové úzké kalhoty, černé triko s polodlouhým rukávem, botky s páskama, nějaké doplňky a ještě samozřejmě kabelku. Zalezla jsem do koupelny, ten let mi teda dal ještě teď jsem rozlámaná ze sedění a potřebuju se pořádně probudit. Osprchovala jsem se vlažnou vodou a umyla vlasy. Převlékla jsem se do oblečení, které jsem si připravila, nalíčila se, vyfénovala a vyžehlila svoje hnědé vlasy a byla hotová.

Lis už čekala u televize. Byla zaposlouchaná do nějakého kulinářského pořadu. Předtim jsem si jí ani moc důkladně neprohlédla, ale teď ano. Vysoká, dost hubená vysportovaná postava, bláznivé šíleně kudrnaté černé vlasy a modré oči. Vzala si na sebe modré sáčko pod to růžové tílko, bílé šortky a modré páskové boty. Přes rameno měla přehozenou bílou kabelku a ve vlasech sluneční brýle. Doprčic ty jsem zapomněla doma. No nějaké si koupím.
"Můžem vyrazit?" zeptala se mě a přitom vypínala televizi.
"Jasný."
"Taky se musíme stavit pro nějaké jídlo, aby jsme neumřeli hlady." při zmínce o jídle mi žaludek zařval jako medvěd. Ráno jsem nesnídala, protože jsem měla nervy z cesty, v letadle jsem si taky nic nedala, měla jsem tak stažený žalůdek že bych stejně nic nepozřela a teď je už dvanáct hodin. "Jak tak slyším stavíme se v nějaké restauraci na pozdní oběd, já toho taky moc nesnědla." zasmála se a vyrazili jsme.

Nasedli jsme do klasického červeného londýnské autobusu. Vždycky jsem se s ním chtěla svézt. Zjistila jsem že se s Lis dá perfektně kecat o všem. Fotily jsme se všude. Ten den jsme udělali asi 100 fotek. U autobusu, u poštovní schránky, u telefoní budky, Big Ben, Londýnské 'oko', výhled z něho. Bylo to vyčerpávající. V nějakém fastfoodu jsem si koupili tradiční jídlo fish and chips. Zakotvili jsme v nějakém obchodním centru u ovocných nápojů.
"Emily, já zítra nezatancuju ani krok." dívala se na mě s takovým vystrašeným výrazem že jsem se jí musela smát. "Proč se směješ?"
"Já-"další výbuch smíchu "promiň já jen ten tvůj výraz, kdyby ses viděla. A neboj vzládneš to. Až dojdem do hotela pořádně si protáhnem nohy, namočíme do vody s mentolem a ráno zase protáhnem a uvidíš že ti půjde tančit snáz než kdy jindy." věděla jsem o čem mluvím. Uplně stejně hekal David, když jsem ho vytáhla den před soutěží na dvacetikilometrovou tůru do přírody.
Lis se nechala ukonejšit a dál jsme si popíjeli ovocnou šťávu. Já jsem si dala jablko, jahody a mátu a Lis jahody, banán a skořici. Ochutnala jsem to od ní a málem jsem běžela obasah svého žaludku vyprázdnit na wcčka. Nechápu jak to mohla pít.
"Hele co se to tam děje?" ukázala na druhou stranu obchodního centra. Koukla jsem se tím směrem a viděla hromadu lidí, jak skandují nějaké jméno."Pojď se tam podívat!" vykřikla a na to že si stěžovala že zítra nebude chodit rychle vyskočila vzala mě za ruku a táhla k tomu davu. Abych pravdu řekla vůbec se mi tam nechtělo. Když jsme se přibližovali hlasy byly jasnější a my rozeznali že křičí 'One Direction' a že tam jsou skoro samé dívky. Lis se na mě nadšeně podívala a zrychlyla krok. Mezi jejich jekotem jsme taky uslyšely jejich zpěv. Přiblížily jsme se ještě víc. Ten tmavý Zayn právě zpíval své sólo ve WMYB. Chvíli jsme je poslouchali a pak píseň skončila a začal mluvit Liam.
"Děkujeme všem našim fanouškům že přišli. Moc vás milujeme a teď tu budeme rozdávat autogramy." vedlemě Lis zakřičela.
"No není to úžasný!"
"Na natáčení je uvidíš, a tam si můžeš říct o podpis."
"Ne tam to bude pak blbý. Pojď!" chytla mě za ruku a prodírali jsme se tím davem dívek. Většina byly šestnáctileté holky co umějí snad jedinou věc. Vřískat.
"Dál se nedostanem."postěžovala si Lis. Stáli jsme na konci ohromné řady. Jiní po shlídnutí tak dlouhé řady odcházeli a spokojily se s tím že alspoň mají jejich fotku na podiu, ale Lis byla neoblomná. Stály jsme tam asi hodinu. Po tu hodinu, protože to byla fakt děsná nuda jsem si zopakovávala kroky.
"Co to furt vyvádíš?" zeptala se mě Lis , kterou moje stoupání z nohy na nohu a broukání asi znervózňovalo.
"Trénuju choreografii."
"Ukaž, prosím." Rozhlídla jsem se před náma už bylo jen deset dívek, pomalu se blížila hodina kdy obchodní centrum zavírali.
"No tak dobře." Do sluchátek jsem si pustila tu hudbu, zavřela oči a ponořila se do kroků. Píseň skončila a já taky. Otevřela jsem oči a viděla Lisu s otevřenou pusu.
"Zavři tu pusu nebo ti tam vletí moucha."
"Páni, Emily myslíš že tohle zatancujem. Wow je to úžasné!"
"Díky, určitě to zvládnete." Začala jsem se červenat.
"Snad, každej nemá talet jako ty."
"Ježiš, ale prosimtě jak.." přerušila mě ochranka obchodního centra.
"Takže končíme!"
"Cože!" Lis skoro vykřikla a do očí se jí draly slzy před náma byly tři dívky. A ty jednoduše svěsily hlavy a odešli. Tss takže mi tu stojíme skoro hodinu a půl a teď by jsme měli odejít bez ničeho? tak to teda ne. I One Direction vstávali ze svých stoliček a protahovali se.
"Alspoň jednu fotku." přišla jsem k nim a odhodlaně řekla.
Otočily svoji pozornost na mě, doufala jsem že zrovna teď mé znalosti angličtiny neselhaly.
"Stála jsme tady s kamarádku hodinu a půl kvůli vašemu podpisu a vlastně kvůli ničemu. Žádám povás jen aby jste se usmály do tohohle foťáku a já vás vyblesknu s kamarádkou a pak můžete jít klidně až na Jupiter." odhodlaně jsem řekla a čekala na jejich reakci.
Ten tmavý Zayn se mi podíval přímo do očí, já mu pohled odhodlaně opětovala, ale cítila jsem jak se mi skoro podlamují kolena. Proč to dělá. Ještě tak dokonalý úsměv.
"A kde je tvoje kamarádka?" zeptal se ten blonďatý Niall.
"Tady." popadla jsem Lis za rukáv a postrčila dopředu k nim. Udělali jí veprostřed místo a objali se.
"Teď řekněte sýr!" cvakla jsem foťákem jednou a pro jistotu ještě podruhé. "A je to hotové, opravdu moc děkujeme."
"A ty nechceš?"
"Ne to je dobrý, už vás nechcem zdržovat, taky pospícháme." Kývla jsem na Lis. Vypadalo to že ze sebe nevydá ani slovo nakonec zakoktala něco co znělo jako děkuju.

Do hotelu jsme dorazily v osm a obě jsme byli hotové. Lis za celou cestu nic neřekla, jen mlčela. Až když jsme přišli do hotelu a já práskla dveřmi. Jako by se vzpamatovala a začala skákat po pokoji a křičet že má společnou fotku s One Direction. Obrátila jsem oči vzhůru a šla do svého pokoje. Přestrojila jsem se do pyžama, vzala notebook, foťák, lehla si do postele a začala s přesouváním fotek. Byly to dokonalé momentky. Jednu obvzlášť povedenou jsem si dala jako profilovku. pak jsem všechno vypla, nastavila si budík a usnula.



Emilyno oblečení


Elisabetino oblečení

Předchozí díl----------------------Další díl
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Přečetla jsi I Want 2? prosím klikni :)

KliK*

Komentáře

1 Peťka Peťka | 6. května 2012 v 9:19 | Reagovat

Super, kdy bude další?

2 Lily<3 Lily<3 | Web | 6. května 2012 v 9:19 | Reagovat

[1]: Dneska, teď píšu :)

3 Ter. Ter. | Web | 6. května 2012 v 22:00 | Reagovat

Boží díl!:)) A ty hadříky..wow!))

4 Lily<3 Lily<3 | Web | 7. května 2012 v 14:43 | Reagovat

[3]: Díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama